Pravda vítězí

Mistr Jan Hus hájil právo kázat pravdu Boží kněžím i laikům, což se stalo jak jedním z důvodů jeho rozkolu s katolickou církví, tak východiskem pozdějšího husitství. Jeho kázání ve jménu svobodného říšení pravdy bychom měli chápat jako jeden z pilířů svobody, kterou i dnes v Evropě zažíváme. Apel, který o sto let později rozvinou humanisté jako Erasmus a zejména protestantské hnutí, pak vstupuje do sféry politična s francouzskou a americkou revolucí koncem 18. století a přímo tak již ovlivňuje i naši současnost.

Dnešní demokracie dovedla tuto důležitou ideu svobodného hlásání pravdy k její karikatuře: k svobodnému kázání čehokoliv. Lživá propaganda dostává prostor v médiích ve jménu svobody projevu, nepřátelé svobody jsou vyzývání ke sdílení jejich „pohledu na věc“ ve jménu vyváženého zpravodajství. Zdá se, že návrat k Husovi může být vhodným prostředkem k promýšlení, jaké jsou předpoklady svobody slova.

Jan Hus předně neusilovat o rozmělnění církve jako instituce, nýbrž o její větší autenticitu. V nejistých dobách, ve kterých autority upadly – a to byla i doba Husova –, je možné založit autenticitu už jen na tom, co je východiskem každého druhu duchovnosti volající k odpovědnosti, totiž svědomí.

Druhým úběžníkem husovské inspirace je to, co v moderním pojetí svobody slova ještě více zaniklo: Pravda. Jen to myšlení a duchovní snažení, které se ptá po Pravdě (nechť je touto pravdou cokoli a nechť je jakkoli mnohostranná), jen myšlení, které je korigováno svědomím, je to, čemu je nevyhnutné ponechat svobodu. Spor o pravdu je legitimním sporem, jehož nevyhnutnou součástí jsou i nepravdy. Avšak Lež není nic, co by mělo jakéhokoliv práva.

Starost o svobodu je součástí starosti o pravdu. To je Husovo poselství. My jsme však svobodu formalizovali natolik, že nepředstavuje žádnou starost. Je čistě formálním prostorem hlásání názorů vystavěných nikoli na svědomí, leč zájmech.

Je to Platónova idea, že člověka formuje to, po čem se ptá. Ptá-li se po pravdě, ta ho formuje, i když na cestě tohoto ptaní mnohokrát chybuje. Avšak lež není jiným typem ptaní se. Lež je bytostně předstíráním, že je starostí o pravdu, i když takovou není.

Vzpomeňme si na to, až budou ruské úřady projednávat legalitu osamostatnění svazových republik. Jan Hus nehájil svobodné šíření lží. Svoboda slova, tak jak ji chápeme dnes, by měla i podle Husova vzoru předpokládat roli svědomí a úběžník pravdy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Komentáře se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.